Experiment jara

Včera provedlo jaro první invazivní krok. Vylodilo se v plné síle na březích Brna a těžce zaútočilo na zdánlivě nekonečné masy sněhu. Ve vzduchu bylo značně podbořeno intergalatickým, všeúčelovým bitevním letounem Slunce Mk.III, takže sněhové síly nevyslaly ani jeden ze svých mikroletounů Vločka. Boj to byl nemilosrdný. Slunce svými plazmatickými rychlopalnými autokanóny těžce drtilo pozemní síly sněhu, které se stačily zakopat, ale jen marně se znažily kamuflovat černou barvou, vydávajíce se za asfalt. Již krátce po poledni tekly všude po ulicích potoky sněžné krve. Průhledná krev sněžných válečníků tekla téměř všude a některé kanály těžce nestíhaly. Lehká jarní pěchota se začala objevovat a vstávat z mrtvých (místy se objevila tráva, která měla nádech zelené). Kolem 6. hodiny večerní se však vojáci jara náhle stáhli a začali opevňovat své pozice. Očekáváme brzké nasazení květinových výsadků a obsazení stromů listovými paradesantními brigádami.

Překlad pro normální lidi:
Včera se poprvé ukázalo jaro. Po dlouhé době se opět ukázalo slunce, které hřálo a udělalo se mile teplo. Nánosy černého sněhu začaly velkou rychlostí odtávat a po ulicích tekly potůčky vody z roztátého sněhu. Místy zpod sněhu vykoukla tráva, která začíná pomalu mít  zelenou barvu. Zkrátka počasí bylo nádherně dokonalé, perfektně antidepresivní. Jako každý den však slunce večer zašlo a krása onoho dne pominula. Teď už se jen těším, až začnou růst kytky a  stromy se zelenit, protože pak už bude jistota, že zima je v PRDELI.